(To nejlepší, co o tomto druhu fotografií - pozor! ne o těch mých - bylo napsáno.)

Úryvek z knihy T. S. Gottlieba Obrazy a slova (záznamy rozhovorů s V. Dukátem)

Je dobré a velmi vzrušující osmělit se, přesto však s pokorou pozorovat obrazy v okamžiku vzniku, přibližovat se k nim, zkoušet a alespoň několikrát v životě i zachytit ty zdánlivě dokonalé, ty, které chceme vidět, které vlastně již známe a které se, byť v stále menší míře, z každodenních situací občas vynoří. Spatřit alespoň na chvíli i ty méně dokonalé může být obohacením, podobně jako čerpáme z obrazů, které potkali a zachránili jiní, bylo-li nám dovoleno do nich nahlédnout. Žijí pak dál s námi, jsou dobrou potravou, je na ně spolehnutí, můžeme s nimi obcovat, léčí a nikdy nezklamou. Doufám jen, že je nebolí - vznik proti své vůli, že často znamenají, co nechtěly, či to, co jejich příchod ozáří v spletitých labyrintech našich srdcí. Vracím se také často k těm situacím, které unikly, kde chybělo jen málo a mohly nastat, nestaly se obrazem, nebo se nezastavilo vše najednou. A právě z těch situací:
"Kdy vše náhle na okamžik stichne
jak na místech, kde nezpívají ptáci,
kde se však zde či někde v okolí
přece jen, jen tak malušenko, cosi tetelí..."
se pak stávají obrazy, v nichž čas má setrvačnost a třpytí se, i když již dávno zanikly.

Uveřejněno s laskavým svolením Vojty Dukáta.